Co dělá pilota dobrým pilotem? Občas mi tato otázka probleskne myslí a dnes jsem, alespoň na chvíli, našel odpověď. Sice tato odpověď bude platná jen do okamžiku, než narazím na další "bílé místo v mapě", ale pro dnešní letový den to platí.
Dobrý pilot je... pilot, který v každou sekundu pohybu vzduchem vnímá svůj letoun, ví kde je, vnímá rychlost, výšku, barvu povrchu země, vítr, přemýšlí nad lidmi na zemi i ve vzduchu(vyhýbá se zastavěným prostranstvím a dívá se kolem sebe), nepanikaří. Tak bych po dnešním nácviku nouzových přistání do terénu charakterizoval dobrého pilota.
Já, prozatím, dobrý pilot nejsem. Ano, když je pohoda na palubě, tak udržím kuličku v "ryskách". Nemám problém odlétnout okruh a přistát bez toho aby instruktorovi vznikaly výrazné vrásky na čele, dokonce cítím letadlo do té míry, že mi samo sděluje jestli mám potlačit nebo přitáhnout knilp, ALE... Ale dělat vše v jeden okamžik je holt těžké a chce to cvik.
Stresová situace, jako je vysazení motoru za letu je "jiné kafe", tady už musíte mít hodně věcí zažito tak, že nad nimi nepřemýšlíte.
Jestli si po bezproblémovém startu, odlétnutí okruhu a přistání myslíte, že Vás nemůže už nic překvapit a jste fakt dost šikovní piloti, tak pozor, je to malinko složitější!
Mám štěstí na instruktora. Filip je člověk, který zbytečně nemluví do řízení, ale zato Vám, pilotním elévům, dá okusit letecké reality. Tedy alespoň do té míry, která je bezpečná pro Vás, jeho samotného a samozřejmě létajícímu stroji.
Filip je prostě instruktor, který Vám ve výcviku ukáže, že létání není jen o modrém nebi, nekonečné přistávací ploše a bezvětří.
Dnes jsem létal nouzová přistání. Už jsem jich několik provedl, ale předešlé pokusy byly o "vysazení" motoru v situaci, kdy to bylo na dokluz letišti, takže v podstatě jen minimální stres. Dnešní vydatná baterie nouzáků byla v prostředí luk, polí, elektrických stožárů - nekompromisně se stavících do trajektorie letu - a širokých ploch lesů, které již svou tmavou barvou varují před dosednutím. Bylo to pro mě zatím nejnáročnější úloha, ale prý bude hůře ;) ...
neděle 14. prosince 2014
čtvrtek 13. listopadu 2014
pondělí 10. listopadu 2014
Přistání zvané bezpečnostní
Dny se zkracují a teploměr se poslední dny nevyšplhal výše, než na dvanáctý dílek stupnice pana Celsia. Podzim mám rád, dny jsou sice kratší, ale příroda tento handicap nahrazuje paletou barev a poetickými údolními mlhami, jejichž krásu oceníte, až když na ně shlédnete dolů z vytopeného kokpitu malého letounu.
Pomalu se prokousávám výcvikovou osnovou a můj instruktor Filip se i po "x" společně strávených hodinách ve vzduchu na mě bodře směje. Ke profesionalitě evidentně patří i jistá míra shovívavosti k pilotním schopnostem žáčků.
Dnes jsou na řadě bezpečnostní přistání. Co to je? Inu, moudrá učebnice hovoří jasně: "Bezpečnostní přistání je přistání provedené v situaci, kdy další pokračování v letu by bylo riskantní, přestože motor letounu stále pracuje." Tato úloha není jen o provedení samotného přistání, ale o hledání, hodnocení a přemýšlení - což mi moc nejde.
Filip je praktik a tak také přistupuje k výcviku. "Máš palivo na deset minut letu, najdi si plochu o které si myslíš, že je dobrá pro přistání i vzlet - odpočítávám, teď...": uvedl Filip novou úlohu a já se ve snaze vidět lépe a dále vypnul v sedačce, až mne zastavily bezpečnostní pásy.
Přiznám se, že vyhodnotit vhodnost plochy není pro mne vůbec jednoduché a chce to evidentně cvik. To co jsem považoval za louku bylo vlhké a rozměklé pole, to co jsem považoval za pole se strništěm, byla louka. No nic, příště budu stejně dobrý jako Pája.
Po několika minutách mám domněle vhodnou plochu vyhlédnutou, sestupuji na 500ft AGL tak, abych měl plochu po levé straně v zorném poli, pečlivě ji prohlížím, hledám stožáry vedení VN a jiné překážky. Provedu přiblížení, rozpočet a prolétnu nad plochou. Okruh opakuji a teď "na ostro". Jsem na finále, velké klapky, ve výšce výdrže přidávám plný plyn a stoupám. Před sebou vidím malou skupinku srnek evidentně překvapenou prapodivným řvoucím tvorem vznášejícím se na jejich loukou. V duchu se srnkám omlouvám za nepříjemný zážitek a doufám, že opodál nestojí naježený myslivec s odjištěnou kulovnicí. Oddychl jsem si až v bezpečné výšce.. Celé cvičení jsme několikrát zopakovali a vydali se zpět k letišťátku v Částkovicích.
Úloha to byla vydatná, to jsem ovšem nevěděl, co mě čeká příště...
Pomalu se prokousávám výcvikovou osnovou a můj instruktor Filip se i po "x" společně strávených hodinách ve vzduchu na mě bodře směje. Ke profesionalitě evidentně patří i jistá míra shovívavosti k pilotním schopnostem žáčků.
Dnes jsou na řadě bezpečnostní přistání. Co to je? Inu, moudrá učebnice hovoří jasně: "Bezpečnostní přistání je přistání provedené v situaci, kdy další pokračování v letu by bylo riskantní, přestože motor letounu stále pracuje." Tato úloha není jen o provedení samotného přistání, ale o hledání, hodnocení a přemýšlení - což mi moc nejde.
Filip je praktik a tak také přistupuje k výcviku. "Máš palivo na deset minut letu, najdi si plochu o které si myslíš, že je dobrá pro přistání i vzlet - odpočítávám, teď...": uvedl Filip novou úlohu a já se ve snaze vidět lépe a dále vypnul v sedačce, až mne zastavily bezpečnostní pásy.
Přiznám se, že vyhodnotit vhodnost plochy není pro mne vůbec jednoduché a chce to evidentně cvik. To co jsem považoval za louku bylo vlhké a rozměklé pole, to co jsem považoval za pole se strništěm, byla louka. No nic, příště budu stejně dobrý jako Pája.
Po několika minutách mám domněle vhodnou plochu vyhlédnutou, sestupuji na 500ft AGL tak, abych měl plochu po levé straně v zorném poli, pečlivě ji prohlížím, hledám stožáry vedení VN a jiné překážky. Provedu přiblížení, rozpočet a prolétnu nad plochou. Okruh opakuji a teď "na ostro". Jsem na finále, velké klapky, ve výšce výdrže přidávám plný plyn a stoupám. Před sebou vidím malou skupinku srnek evidentně překvapenou prapodivným řvoucím tvorem vznášejícím se na jejich loukou. V duchu se srnkám omlouvám za nepříjemný zážitek a doufám, že opodál nestojí naježený myslivec s odjištěnou kulovnicí. Oddychl jsem si až v bezpečné výšce.. Celé cvičení jsme několikrát zopakovali a vydali se zpět k letišťátku v Částkovicích.
Úloha to byla vydatná, to jsem ovšem nevěděl, co mě čeká příště...
pondělí 6. října 2014
Proč létat ultralehce
Proč létat ultralehce, když vás do vzduchu může vynést těžší tzv. "dospělý" stroj? Jako každá záliba i ultralehké létání něco stojí a stojí hodně. Ještě více ovšem stojí létání na letounech vyšší kategorie tzv. obecného letectví. Takže důvod první - cena.
Abych nemluvil jen tak obecně, cena výcvikové hodiny na ultralight se ve většině leteckých škol pohybuje v rozmezí 1800-2500 Kč. Ceny za výcvik na vyšší kategorii letadel začínají někde kolem 3000,-/hod a to nepočítám další vyšší náklady, nutné vynaložit dříve než usednete do kokpitu.
Můj osobní názor je, že pro toho, kdo chce létat "JEN" pro radost, je ultralight ideální partner. Je to letoun jako každý jiný, řídí se stejnými ovládacími prvky jako "dospělá letadla" a vzhledem k vyšší citlivosti na vítr vás také hodně naučí ;).
Pravda, hrozí tady riziko, že vás létání chytne natolik, že budete chtít létat i s těžšími stroji, takže by se mohlo zdát, že ultralight je nelogický krok, ale domnívám se, že každá minuta strávená řízením letadla je přínosem a nejsou to vyhozené peníze. Určitě Vám půjde výcvik na těžší éra rychleji...;)
Takže, nemáte-li ambice stát se dopravním pilotem, chcete-li létat pro radost či máte v úmyslu využívat letoun k osobní dopravě za obchodními cíli, neváhejte a zvolte Ulla. Nebudete litovat.
Abych nemluvil jen tak obecně, cena výcvikové hodiny na ultralight se ve většině leteckých škol pohybuje v rozmezí 1800-2500 Kč. Ceny za výcvik na vyšší kategorii letadel začínají někde kolem 3000,-/hod a to nepočítám další vyšší náklady, nutné vynaložit dříve než usednete do kokpitu.
Můj osobní názor je, že pro toho, kdo chce létat "JEN" pro radost, je ultralight ideální partner. Je to letoun jako každý jiný, řídí se stejnými ovládacími prvky jako "dospělá letadla" a vzhledem k vyšší citlivosti na vítr vás také hodně naučí ;).
Pravda, hrozí tady riziko, že vás létání chytne natolik, že budete chtít létat i s těžšími stroji, takže by se mohlo zdát, že ultralight je nelogický krok, ale domnívám se, že každá minuta strávená řízením letadla je přínosem a nejsou to vyhozené peníze. Určitě Vám půjde výcvik na těžší éra rychleji...;)
Takže, nemáte-li ambice stát se dopravním pilotem, chcete-li létat pro radost či máte v úmyslu využívat letoun k osobní dopravě za obchodními cíli, neváhejte a zvolte Ulla. Nebudete litovat.
čtvrtek 11. září 2014
Opravdové létání
Jo, tak tyto stránky jsem neměl objevit. ;)
https://www.backcountrypilot.org/the-approach/the-approach-landing
http://vimeo.com/99490998
https://www.backcountrypilot.org/the-approach/the-approach-landing
http://vimeo.com/99490998
středa 10. září 2014
Pozornost
Co třicet minut se snažím rozeznat mezerami v žaluziích, opticky oddělující temnou a ušmudlanou uličku od prostoru mé kanceláře druh oblačnosti, abych vzápětí sklouzl pohledem na rozdělanou práci žadonící o pozornost. Dnes mne múza opustila a myšlenky nesoucí na sobě obraz malého letounu pohybujícího se klidným vzduchem jsou více a více jasnější.
Letmo kontroluji předpověď počasí, vypínám "soustruh" a spěchám k autu.
Po dvou hodinách za volantem stojím před branami jihlavského letiště. Filip létá s dalším klientem okruhy, tak mám chvíli čas. Usedám na betonový blok nedaleko čerpací stanice pohonných hmot a snažím se o nastolení vnitřního klidu. Pozoruji nácvik skupinové slétanosti dvojice skyleadrů střídající se se Sierrou.
Půlhodinka utekla rychle a už se soukám do kokpitu Sierry. Provádím potřebné úkony, startuji motor a už pojíždím na vyčkávací dráhy jedna nula. Přidávám plyn a Sierrka se ochotně rozjíždí po travnaté dráze, jejíž konec je v nedohlednu. Filip, tak jak to má ve zvyku, klábosí, já stoupám a točím první zatáčku, když v tom náhle...(dramatický předěl) Filip stahuje plyn a nehodlá se ho pustit. S mírným úsměvem ve tváři pokládá otázku: "co uděláš?". No co, chci žít, tak potlačuji, udržuji rychlost a točím levou zatáčku, kulička-nekulička, zpět k letišti... Tak to bylo zajímavé probuzení. Nad prahem dráhy přidávám plyn a průletem pokračuje západně od letiště.
Aby bylo jasno, první zatáčku jsem točil v malé výšce nad les a Filip mi čistě z edukačních důvodů nasimuloval vysazení motoru v malé výšce a nad lesem. Není nad to si takovou situaci zažít. Mám dobrý pocit, že jsem nezpanikařil a adekvátně zareagoval. Musím se pokárat za to, že jsem nebyl plně koncentrovaný a bezhlavě, s vidinou pohodového, "vyhlídkového" letu do prostoru, spěchal a utíkal z okruhu v malé výšce. Holt, člověk se pořád učí a mě to učení baví.
Letmo kontroluji předpověď počasí, vypínám "soustruh" a spěchám k autu.
Po dvou hodinách za volantem stojím před branami jihlavského letiště. Filip létá s dalším klientem okruhy, tak mám chvíli čas. Usedám na betonový blok nedaleko čerpací stanice pohonných hmot a snažím se o nastolení vnitřního klidu. Pozoruji nácvik skupinové slétanosti dvojice skyleadrů střídající se se Sierrou.
Půlhodinka utekla rychle a už se soukám do kokpitu Sierry. Provádím potřebné úkony, startuji motor a už pojíždím na vyčkávací dráhy jedna nula. Přidávám plyn a Sierrka se ochotně rozjíždí po travnaté dráze, jejíž konec je v nedohlednu. Filip, tak jak to má ve zvyku, klábosí, já stoupám a točím první zatáčku, když v tom náhle...(dramatický předěl) Filip stahuje plyn a nehodlá se ho pustit. S mírným úsměvem ve tváři pokládá otázku: "co uděláš?". No co, chci žít, tak potlačuji, udržuji rychlost a točím levou zatáčku, kulička-nekulička, zpět k letišti... Tak to bylo zajímavé probuzení. Nad prahem dráhy přidávám plyn a průletem pokračuje západně od letiště.
Aby bylo jasno, první zatáčku jsem točil v malé výšce nad les a Filip mi čistě z edukačních důvodů nasimuloval vysazení motoru v malé výšce a nad lesem. Není nad to si takovou situaci zažít. Mám dobrý pocit, že jsem nezpanikařil a adekvátně zareagoval. Musím se pokárat za to, že jsem nebyl plně koncentrovaný a bezhlavě, s vidinou pohodového, "vyhlídkového" letu do prostoru, spěchal a utíkal z okruhu v malé výšce. Holt, člověk se pořád učí a mě to učení baví.
čtvrtek 4. září 2014
O létání...
Domnívám se, že létání, ať na ultralightech, větroních či větších sportovních letounech, je natolik komplexní disciplína, že zasluhuje krátké pozastavení a "poklábosení" nad sklenkou červeného.
Asi to někteří znáte, uslyšíte zesilující zvuk leteckého motoru, otočíte hlavu k nebi a sklopíte ji až když letící stroj zmizí za horizontem. Vám, kteří to tak máte, bych doporučil si zajít do jedné s mnoha společností nabízející seznamovací let a nechat se svézt. S velkou pravděpodobností vykazujete známky nastupující závislosti na létání a pokud s tím nic neuděláte propukne to později s větší razancí ;)
Letectví je relativně mladá disciplína, vždyť jedny z prvních pokusů s letouny vybavenými motorem a vrtulí se datují na začátek minulého století a i přes své "mládí" vytváří v myslích mladých i velkých kluků zvláštní touhu dobýt neprobádaný prostor a okusit něco z toho co zažívali první pionýři letectví.
Sklenku červeného pro teď odložím a pokusím se Vám nastínit můj pohled na létání.
Létání je úžasné a kdo se jednou odlepil od povrchu zemského, a je jedno jestli v malém letadle, větroni, na paraglidu či v horkovzdušném balónu, dá mi za pravdu, že svět je krásný ať jste kde jste. Okamžikem kdy usednete do kokpitu stáváte se nedílnou součástí stroje, který je Vaším tělem a vy mozkem. Prostě vzniká nová bytost tvořená strojem a člověkem.
Létání není jen o kráse a kochání se. Je také o bezpečnosti a zodpovědnosti. Létání je o vzdělávání se a o pokoře. Látání v sobě zahrnuje mnoho disciplín a tak, pokud se na létání dáte, nehrozí zakrnění mozku.
Létání Vám také skvěle vyčistí hlavu. Je to činnost, při které se nedá myslet na nic jiného než na to co právě děláte. Prostě Vám zabere veškerou kapacitu mozku a tak má skvělý terapeutický účinek. Mé doporučení zní: "neutrácejte za terapeuty a pojďte létat".
Žijeme ve velmi zajímavé době. Na jednu stranu se dějí věci, které "normální" člověk není schopný pochopit a na stranu druhou můžeme cestovat, dělat téměř co se nám zlíbí a také relativně svobodně létat - což je skvělé. Ne vždy tomu tak bylo. Doufám, že nám stav relativní svobody v malém létání ještě nějakou chvíli zůstane.
Létání Vám také skvěle vyčistí hlavu. Je to činnost, při které se nedá myslet na nic jiného než na to co právě děláte. Prostě Vám zabere veškerou kapacitu mozku a tak má skvělý terapeutický účinek. Mé doporučení zní: "neutrácejte za terapeuty a pojďte létat".
Žijeme ve velmi zajímavé době. Na jednu stranu se dějí věci, které "normální" člověk není schopný pochopit a na stranu druhou můžeme cestovat, dělat téměř co se nám zlíbí a také relativně svobodně létat - což je skvělé. Ne vždy tomu tak bylo. Doufám, že nám stav relativní svobody v malém létání ještě nějakou chvíli zůstane.
středa 20. srpna 2014
Článek z internetu o instruktorech a žácích... ;)
Měsíc a půl jsem neseděl za kniplem, tak alespoň brouzdám internetem a hledám zajímavé čtení na letecké téma. Narazil jsem na jeden článek, který se týká pilotního výcviku resp. stresu při výcviku. Přeji příjemné čtení... ;)
ODKAZ NA ČLÁNEK
ODKAZ NA ČLÁNEK
neděle 29. června 2014
Kokpit nebo bar...
Kokpit nebo bar...
Dnes mě čeká létání okruhů. Disciplína je to dosti náročná na soustředění a precizní provádění všeho praktického, co jsem se stihl naučit. Že se to umí dosti zkomplikovat, jsem měl zjistit později.
Budík o sobě dává vědět přesně v pět hodin ráno, zběžně kontroluji počasí - meteoradar je "čistý"- balím doklady a vyrážím směr Jihlava.
Projíždím kolem cedule "Batelov". Tady bych už měl být dostatečně probuzený a při smyslech, ale dnes tomu tak není, cítím mírnou nervozitu v oblasti žaludku. "No co, než dorazím do Henčova, budu ok": říkám si.
Auto odstavuji před letištěm. Periferně vnímám malý letoun na finále dráhy "jedna nula", to bude Filip v jeho Sierře, tak přidávám do kroku.
Potkáváme se před čerpací stanicí, Filip mi podává hadici, ale netankujeme, jdeme umýt vrtuli a náběžné hrany křídel našeho ocelového oře. Jen malá poznámka, nestříkejte vodu na vrtulový list stavitelné vrtule, který je v horní úvrati. Voda se může dostat do mechanismu stavění listů vrtule a buďte si jisti, že Vám malinko zkomplikuje život, když o nebudete čekat...;)
Letounek je čistý. Nahazujeme motor... zase ten žaludek, jeho nervozita je poněkud nestandardní, ale nic, co bych chtěl vnímat jako zásadní problém. Pojíždíme, úkony před vzletem, vstup na dráhu "jedna nula" a start... Vzlétám provádím úkony po startu stoupám do prví zatáčky, druhá zatáčka, výška, horizont, rychlost, malinko se mi motá hlava. Všímám si, že mi vše tvá déle než jsem u sebe zvyklý. Úkony lovím v hlavě nějak dlouho a jsem méně soustředěný. Jsem v poloze po větru, zase jsou tu úkony čekající k vyřízení. Třetí zatáčka, jsem níž, než bych měl být, čtvrtá zatáčka, úkony, finále a přistáváme. Filip vede výklad k létání okruhů, letounek ještě nestojí a Filip mi dává pokyn ke startu. Jsme ve vzduchu, přízemním letem nabírám rychlost a stoupám. Let po okruhu proběhl obdobně jako ten první. Po přistání se mi silněji motá hlava. Oznamuji to instruktorovi a odstavujeme mašinu vedle dráhy.
Nadávám si, potřebuji létat okruhy a místo toho sedím s letounem na zemi, máme otevřenou kabinu a zhluboka vdechuji čerstvý vzduch. Vážně mi není dobře. Přemýšlím, jestli to dnes ukončím nebo to "dám". Ani po dvaceti minutách odpočinku se můj stav nejeví jako lepší. Pro dnešek to balím!
I přes maskulinní snahu zdravotní indispozici překousnout, jsem nakonec rád, že nejsem ve vzduchu. Jak jsem psal v jednom z prvních článků tohoto blogu, létání je hodně o zodpovědnosti a ne jen k sobě samému. Netvrdím, že bych řízení v aktuální zdravotním stavu nezvládl, přeci jen jsem nebyl "mimo" a sám za kniplem. Každopádně létat ve stavu, kdy se necítíte dobře na těle je zbytečné. Radost z pohybu vzduchem je malá a výcvikový efekt minimální.
Tak zase příští týden a věřím, že bez motáku a s úsměvem ;)
pondělí 23. června 2014
Propadání nad Jihlavou
Je 7:30 neděle ráno. Na odstavném parkovišti jihlavského letiště naproti modernímu hangáru AirJihlava zhasínám motor automobilu, do kapsy kalhot vkládám doklady a vyrážím směrem k hangáru aerokubu.
Na nedaleké stojánce stojí Sierrka a její pilot v khaki kombinéze na mne z dálky mává. Vítr si s lehkostí pohrává s větrným rukávem, ale jinak je na letišti klid. Aeroklubáci nejsou evidentně ranní ptáčata, což mi vyhovuje. Alespoň se nemusím prát s plachtařským a paragánským provozem jako můj kolega, který minulý týden létal sóla. Vůbec jsem mu nezáviděl blaníka na okruhu, vlečnou na finále a pomalu stoupající An-2 naloženou paragány.
Dnes je na pořadu dne nácvik zábran pádů a skluzy. Jde o část osnovy, kdy žaludek pilotův může dostávat malinko zabrat - tedy v porovnání s dosavadním létáním okruhů. Ne, že by žaludeční obsah chtěl ve spěchu opustit bezpečí žaludečních stěn, ale lidé, kteří neví co očekávat, mohou být překvapeni a možná se i trochu leknout. Přeci jen, když razantně potlačíte knipl, letoun se rychle propadne v prostoru a žaludek na to zareaguje s mírným zpožděním stejně jako na horské dráze.
Za nedlouho stojíme se Sierrou na vyčkávacím dráhy 28. Úkony před vzletem, kontrola prostoru, vstup na dráhu, plný plyn a už jsme ve vzduchu. Při startu se cítím mnohem lépe, než dříve. Letounek mne o něco více poslouchá a už se tolik nebojím blízkosti země a snažím se využít přízemního efektu k nabrání bezpečné rychlosti pro stoupání.
Na okruhu stoupáme do výšky 4000ft ALT. Po dosažení bezpečné výšky Filip přebírá řízení a začíná s ukázkou zábrany pádu. Stahuje přípusť plynu postupně přitahuje řízení, vytrácíme rychlost, zlehka se dotýkám kniplu, abych vnímal informace všemi smysly, řízení se začíná klepat. Ze soustředění mne probouzí důrazné potlačení, čumák Sierry se propadá hluboko pod horizont, žaludek zůstal přilepený na krytu kabiny. Motor zařve, no spíše zafuní (rotax není merlin) a už zase letíme v horizontu.
Tak a teď já. Stahuji plyn, plynule přitahuji řízení tak, aby letoun vytrácel rychlost, vibrace v řízení, potlačení plyn. Tak to by šlo. Několikráte si to vyzkouším, Filip zdá se neprotestuje a jdeme na nácvik vybírání pádu ze zatáčky. Průběh je stejný až na detail. Při pádu ze zatáčky je nutné prvně razantně potlačit a až poté srovnat éro do horizontu pomocí křidélek. Nevím proč, ale intuitivně se snažím letoun zároveň s potlačením vyrovnat do horizontu pomocí křidélek. Holt, žádný učený z nebe nespadl a tak to zkouším stále dokola a dokola, až se povede zabránit pádu bez prvotního použití křidélek.
Druhou částí dnešního výcvikového dne jsou skluzy. Je to režim letu, kdy za současného plného použití směrového kormidla pilot použije přiměřenou výchylku kontra křidélka. Z pohledu diváka se letoun jeví, jakoby se sunul bokem a rychleji vytrácel výšku. Právě k tomu je skluz dobrý - pro úpravu rozpočtu na přistání.
Filip mi ukazuje skluz a možnosti řízení směru. Tak a teď já. Plná noha, kontra křidélka a už se suneme, ale nějak méně, než za Filipova kočírování. Aha, tak plná noha znamená něco jiného, než to co jsem použil. Pravý pedál mne s mírným odporem pouští ještě dále a konečně "můj" skluz vypadá o něco lépe. Po oku sleduji rychloměr - snímač statického a celkového tlaku je ve skluzu ofukován nerovnoměrně a tak mi rychloměr malinko lže - proto se snažím držet indikovanou rychlost o něco vyšší, než normálně. V padesáti metrech plynule srovnávám letoun do osy VPD a přistávám. Následuje další start, let po okruhu a opět nácvik skluzu.Tentokráte dávám opravdu plnou výchylku směrového kormidla, ale zase nestahuji úplně plyn - no co: "zítra už to musím umět napoprvé jako Pája". ;)
Přiznám se, že skluzy nejsou mou silnou stránkou. Asi se zaměřím na precizní rozpočet, abych jejich služby nemusel příliš často využívat.
Další letový den za mnou. Letounek je, doufám, po mém létání nepoškozen, instruktor, zdá se, netrpí akutním psychickým traumatem, tak zase příští víkend...
Na nedaleké stojánce stojí Sierrka a její pilot v khaki kombinéze na mne z dálky mává. Vítr si s lehkostí pohrává s větrným rukávem, ale jinak je na letišti klid. Aeroklubáci nejsou evidentně ranní ptáčata, což mi vyhovuje. Alespoň se nemusím prát s plachtařským a paragánským provozem jako můj kolega, který minulý týden létal sóla. Vůbec jsem mu nezáviděl blaníka na okruhu, vlečnou na finále a pomalu stoupající An-2 naloženou paragány.
Dnes je na pořadu dne nácvik zábran pádů a skluzy. Jde o část osnovy, kdy žaludek pilotův může dostávat malinko zabrat - tedy v porovnání s dosavadním létáním okruhů. Ne, že by žaludeční obsah chtěl ve spěchu opustit bezpečí žaludečních stěn, ale lidé, kteří neví co očekávat, mohou být překvapeni a možná se i trochu leknout. Přeci jen, když razantně potlačíte knipl, letoun se rychle propadne v prostoru a žaludek na to zareaguje s mírným zpožděním stejně jako na horské dráze.
Za nedlouho stojíme se Sierrou na vyčkávacím dráhy 28. Úkony před vzletem, kontrola prostoru, vstup na dráhu, plný plyn a už jsme ve vzduchu. Při startu se cítím mnohem lépe, než dříve. Letounek mne o něco více poslouchá a už se tolik nebojím blízkosti země a snažím se využít přízemního efektu k nabrání bezpečné rychlosti pro stoupání.
Na okruhu stoupáme do výšky 4000ft ALT. Po dosažení bezpečné výšky Filip přebírá řízení a začíná s ukázkou zábrany pádu. Stahuje přípusť plynu postupně přitahuje řízení, vytrácíme rychlost, zlehka se dotýkám kniplu, abych vnímal informace všemi smysly, řízení se začíná klepat. Ze soustředění mne probouzí důrazné potlačení, čumák Sierry se propadá hluboko pod horizont, žaludek zůstal přilepený na krytu kabiny. Motor zařve, no spíše zafuní (rotax není merlin) a už zase letíme v horizontu.
Tak a teď já. Stahuji plyn, plynule přitahuji řízení tak, aby letoun vytrácel rychlost, vibrace v řízení, potlačení plyn. Tak to by šlo. Několikráte si to vyzkouším, Filip zdá se neprotestuje a jdeme na nácvik vybírání pádu ze zatáčky. Průběh je stejný až na detail. Při pádu ze zatáčky je nutné prvně razantně potlačit a až poté srovnat éro do horizontu pomocí křidélek. Nevím proč, ale intuitivně se snažím letoun zároveň s potlačením vyrovnat do horizontu pomocí křidélek. Holt, žádný učený z nebe nespadl a tak to zkouším stále dokola a dokola, až se povede zabránit pádu bez prvotního použití křidélek.
Druhou částí dnešního výcvikového dne jsou skluzy. Je to režim letu, kdy za současného plného použití směrového kormidla pilot použije přiměřenou výchylku kontra křidélka. Z pohledu diváka se letoun jeví, jakoby se sunul bokem a rychleji vytrácel výšku. Právě k tomu je skluz dobrý - pro úpravu rozpočtu na přistání.
Filip mi ukazuje skluz a možnosti řízení směru. Tak a teď já. Plná noha, kontra křidélka a už se suneme, ale nějak méně, než za Filipova kočírování. Aha, tak plná noha znamená něco jiného, než to co jsem použil. Pravý pedál mne s mírným odporem pouští ještě dále a konečně "můj" skluz vypadá o něco lépe. Po oku sleduji rychloměr - snímač statického a celkového tlaku je ve skluzu ofukován nerovnoměrně a tak mi rychloměr malinko lže - proto se snažím držet indikovanou rychlost o něco vyšší, než normálně. V padesáti metrech plynule srovnávám letoun do osy VPD a přistávám. Následuje další start, let po okruhu a opět nácvik skluzu.Tentokráte dávám opravdu plnou výchylku směrového kormidla, ale zase nestahuji úplně plyn - no co: "zítra už to musím umět napoprvé jako Pája". ;)
Přiznám se, že skluzy nejsou mou silnou stránkou. Asi se zaměřím na precizní rozpočet, abych jejich služby nemusel příliš často využívat.
Další letový den za mnou. Letounek je, doufám, po mém létání nepoškozen, instruktor, zdá se, netrpí akutním psychickým traumatem, tak zase příští víkend...
neděle 15. června 2014
A jde se na to...
jde to ráz na ráz. Potřebné penzum teorie mám vstřebáno, zdravotní způsobilost je platná a peníze za základní baterii hodin jsou uloženy tam kde mají být. Jde se létat!
Vždy jsem patřil mezi trémisty, nebo jsem si to myslel... Vzpomínám na své letecké začátky v břeclavském aeroklubu. Létal jsem tenkrát výcvik na větroni. Pamatuji se na jeden let, kdy jsem po přistání měl chuť vzít nohy na ramena a utíííííkat pryč od instruktora, letadla a letiště co nejdále. Byl to den, kdy "můj kmenový" instruktor nebyl přítomen a letěl jsem s jiným. Ten pán, nazvěme ho interně "Karel Polyhistor", mně létání dokonale zprotivil. Toho dne na palubě L-13 Blaník ve výšce 300 m nad zemí vládla hustá atmosféra. Žáček s vytřeštěnýma očima schytával jednu výtku za druhou. Krůpěje potou stékaly po zádech a vpíjely se do padáku. Tepová frekvence srdce nebohého pilotního embrya dosahovala limitních hodnot a už je tu finále, mírné vyplavání a brrrrnnnkkkkk - zazněla ostruha skvělého školního větroně oznamující světu přistání na vyšší rychlosti.
Proč to píši. Stejně jako tenkrát, jsem i dnes letecké embryo. Samozřejmě, že jsem jiný člověk - prý dospělý. Veškerá fyzická hmota tvořící mou schránku se stihla od té doby minimálně dvakrát vyměnit, ale buněčná paměť je holt paměť a hluboko schované strachy zůstávají jako virus v počítači přítomny. Vědom si toho, trošku - trošičku jsem se dne, kdy opět usednu jakožto letecký elév do kokpitu letounu, obával.
Pomalu pokračuji výcvikovou osnovou a v současné době létám okruhy. To je disciplína, která zabere nejvíce času. Už se pomalu sžívám se Sierrkou, začínám vnímat více informací, které mi letadlo a okolí nabízí, už se tolik neperu s kniplem ani motorem. Pravda, vzlet a přistání - obecně vzato nejkritičtější části letu, jsou pořád malinko nejisté, ale každým vzletem a přistáním se to zlepšuje. Tedy v mém světě. ;)
První okruh byl boj s časem. Celý okruh se mi zdál strašně rychlý a nějak jsem nestíhal vnímat vše, co je potřeba. Dnes, to je asi o 8 vzletů více, si let více užívám. Ano, pořád je na palubě moc informací které se hlásí o pozornost, pořád se mi ne vždy daří točit zatáčku s "kuličkou" přesně tam, kde má být, ale je to lepší. Už se těším na další vhodný den k létání...
čtvrtek 12. června 2014
Mám se bát zdravotní prohlídky?
Dříve než se usadíte do kokpitu letounu je potřeba zařídit několik formalit. Nejpodstatnější dokument je doklad o zdravotní způsobilosti 2. třídy pro ultralehké letouny (sportovní létající zařízení).
Není se třeba ničeho bát. Prohlídka není náročná a věřím, že pokud nemáte vážné zdravotní problémy, dostatane ji téměř každý. Stačí se rozhlédnout po letištích. Pilotů starších 60let je všude dost k vidění a nelze předpokládat, že všichni jsou astronauti ;)
Prohlídku provádí lékaři k tomu určení a jejich seznam naleznete zde. Cena není nikterak vysoká, v porovnání s cenou za prohlídku pro "dospělé letouny". Pohybuje se v cenách kolem Kč 500,-
Mně prohlídka zabrala cca 2 hodinky. Lékař mi natočil EKG, otestoval zrak, sluch, moč. Zaměřil mou fyzickou konstituci a na konci vydal lékařský posudek a kartičku o potvrzení zdravotní způsobilosti, kterou byste měli mít pokaždé, když usedáte do kokpitu.
pátek 7. února 2014
Jak jsem vybíral leteckou školu
Rozhodnutí usednout do kokpitu bylo pevné a tak nastalo období hledání vhodné letecké školy. Mně vše trvá dlouho, ale netušil jsem, že zrovna výběrem letecké školy strávím tolik času.
Od chvíle, kdy jsem se rozhodl znova létat do okamžiku, kdy jsem uchopil knipl uběhlo bratru rok a půl.
Konečná volba padla na leteckou školu Filipa Zejdy.
Letecká škola Vysočina Filipa Zejdy má zázemí ve Zbilidech na Vysočině a výcvikové lety provádí převážně z jihlavského letiště. Školička je to malá, což vnímám jako velikou výhodu. Filip Zejda nemusí živit podpůrný aparát, platit zázemí většího letiště a tak jsou ceny "lidové", jak jen v malém letectví mohou být. Zároveň si může dovolit individuální až přátelský přístup ke klientovi, což činí.
Letecký park čítají tři stroje. Jeden Tecnam P2002 Sierra De Luxe a dva J-3 Yetti. Výcvik se převážně provádí na Sierrce a cena za letovou hodinu je Kč 2132,- za letovou hodinu (cena platná v roce 2014), což je na používaný typ letounu cena velmi příznivá. Létání je špás velmi drahý a tak je dobré vědět že platíte za létání a ne ježdění po zemi.
Pokud jste se rozhodli létat na malých létajících strojích, věnujte výběru školy dostatečný čas. Prozkoumejte webovky leteckých škol, pište, volejte a jezděte se seznámit s lidmi, technikou a způsobem práce do jednotlivých škol.
Všímejte si maličkostí například zda je letadlo čisté, nebojte se zeptat na údržbu strojů a nenechejte se v úvodu zlákat opticky nejnižší cenou. Ověřte si, zda uváděná cena platí pro letovou hodinu či motorovou. Netvrdím, že některé školy neumí být levnější, ale velmi často je argumentace cenou jen marketingový tah.
Od chvíle, kdy jsem se rozhodl znova létat do okamžiku, kdy jsem uchopil knipl uběhlo bratru rok a půl.
Konečná volba padla na leteckou školu Filipa Zejdy.
Letecká škola Vysočina Filipa Zejdy má zázemí ve Zbilidech na Vysočině a výcvikové lety provádí převážně z jihlavského letiště. Školička je to malá, což vnímám jako velikou výhodu. Filip Zejda nemusí živit podpůrný aparát, platit zázemí většího letiště a tak jsou ceny "lidové", jak jen v malém letectví mohou být. Zároveň si může dovolit individuální až přátelský přístup ke klientovi, což činí.
Letecký park čítají tři stroje. Jeden Tecnam P2002 Sierra De Luxe a dva J-3 Yetti. Výcvik se převážně provádí na Sierrce a cena za letovou hodinu je Kč 2132,- za letovou hodinu (cena platná v roce 2014), což je na používaný typ letounu cena velmi příznivá. Létání je špás velmi drahý a tak je dobré vědět že platíte za létání a ne ježdění po zemi.
Pokud jste se rozhodli létat na malých létajících strojích, věnujte výběru školy dostatečný čas. Prozkoumejte webovky leteckých škol, pište, volejte a jezděte se seznámit s lidmi, technikou a způsobem práce do jednotlivých škol.
Všímejte si maličkostí například zda je letadlo čisté, nebojte se zeptat na údržbu strojů a nenechejte se v úvodu zlákat opticky nejnižší cenou. Ověřte si, zda uváděná cena platí pro letovou hodinu či motorovou. Netvrdím, že některé školy neumí být levnější, ale velmi často je argumentace cenou jen marketingový tah.
sobota 4. ledna 2014
Úvodní slovo...
Je tu nový rok 2014, předpovídaný konec světa běží již dva roky na plné obrátky, ale to není důvod proč nezačít pracovat na zbrusu novém blogu. Už sám nadpis jasně naznačuje zaměření blogu, ano je to o létání. Konkrétně budu psát o létání na malém sportovním motorovém letounu, taktéž zvaném "ultralight".
Blog je přístupný všem a budu rád, když některé z čtenářů naladí na leteckou notu a rozhodnou se okusit pocity tisíců pilotů a pilotek usedajících do malých strojů, aby se na chvíli odpoutali od všedních problémů a užívali si pohledu na svět z perspektivy, kterou na zemi nezažijete.
A pro ty, kteří mají už jasno a jen hledají vhodný začátek své sportovně-letecké kariéry, se budu snažit zprostředkovat zážitky z výcviku a také zkušenosti s leteckou školou, ve které se učím létat.
Blog je přístupný všem a budu rád, když některé z čtenářů naladí na leteckou notu a rozhodnou se okusit pocity tisíců pilotů a pilotek usedajících do malých strojů, aby se na chvíli odpoutali od všedních problémů a užívali si pohledu na svět z perspektivy, kterou na zemi nezažijete.
A pro ty, kteří mají už jasno a jen hledají vhodný začátek své sportovně-letecké kariéry, se budu snažit zprostředkovat zážitky z výcviku a také zkušenosti s leteckou školou, ve které se učím létat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)