středa 10. září 2014

Pozornost

Co třicet minut se snažím rozeznat mezerami v žaluziích, opticky oddělující temnou a ušmudlanou uličku od prostoru mé kanceláře druh oblačnosti, abych vzápětí sklouzl pohledem na rozdělanou práci žadonící o pozornost. Dnes mne múza opustila a myšlenky nesoucí na sobě obraz malého letounu pohybujícího se klidným vzduchem jsou více a více jasnější.
Letmo kontroluji předpověď počasí, vypínám "soustruh" a spěchám k autu.

Po dvou hodinách za volantem stojím před branami jihlavského letiště. Filip létá s dalším klientem okruhy, tak mám chvíli čas. Usedám na betonový blok  nedaleko čerpací stanice pohonných hmot a snažím se o nastolení vnitřního klidu. Pozoruji nácvik skupinové slétanosti dvojice skyleadrů střídající se se Sierrou.

Půlhodinka utekla rychle a už se soukám do kokpitu Sierry. Provádím potřebné úkony, startuji motor a už pojíždím na vyčkávací dráhy jedna nula. Přidávám plyn a Sierrka se ochotně rozjíždí po travnaté dráze, jejíž konec je v nedohlednu. Filip, tak jak to má ve zvyku, klábosí, já stoupám a točím první zatáčku, když v tom náhle...(dramatický předěl) Filip stahuje plyn a nehodlá se ho pustit. S mírným úsměvem ve tváři pokládá otázku: "co uděláš?". No co, chci žít, tak potlačuji, udržuji rychlost a točím levou zatáčku, kulička-nekulička, zpět k letišti... Tak to bylo zajímavé probuzení. Nad prahem dráhy přidávám plyn a průletem pokračuje západně od letiště.

Aby bylo jasno, první zatáčku jsem točil v malé výšce nad les a Filip mi čistě z edukačních důvodů nasimuloval vysazení motoru v malé výšce a nad lesem. Není nad to si takovou situaci zažít. Mám dobrý pocit, že jsem nezpanikařil a adekvátně zareagoval. Musím se pokárat za to, že jsem nebyl plně koncentrovaný a bezhlavě, s vidinou pohodového, "vyhlídkového" letu do prostoru, spěchal a utíkal z okruhu v malé výšce. Holt, člověk se pořád učí a mě to učení baví.





čtvrtek 4. září 2014

O létání...

Domnívám se, že létání, ať na ultralightech, větroních či větších sportovních letounech, je natolik komplexní disciplína, že zasluhuje krátké pozastavení a "poklábosení" nad sklenkou červeného.

Asi to někteří znáte, uslyšíte zesilující zvuk leteckého motoru, otočíte hlavu k nebi a sklopíte ji až když letící stroj zmizí za horizontem. Vám, kteří to tak máte, bych doporučil si zajít do jedné s mnoha společností nabízející seznamovací let a nechat se svézt. S velkou pravděpodobností vykazujete známky nastupující závislosti na létání a pokud s tím nic neuděláte propukne to později s větší razancí ;)

Letectví je relativně mladá disciplína, vždyť jedny z prvních pokusů s letouny vybavenými motorem a vrtulí se datují na začátek minulého století a i přes své "mládí" vytváří v myslích mladých i velkých kluků zvláštní touhu dobýt neprobádaný prostor a okusit něco z toho co zažívali první pionýři letectví.

Sklenku červeného pro teď odložím a pokusím se Vám nastínit můj pohled na létání.

Létání je úžasné a kdo se jednou odlepil od povrchu zemského, a je jedno jestli v malém letadle, větroni, na paraglidu či v horkovzdušném balónu, dá mi za pravdu, že svět je krásný ať jste kde jste. Okamžikem kdy usednete do kokpitu stáváte se nedílnou součástí stroje, který je Vaším tělem a vy mozkem. Prostě vzniká nová bytost tvořená strojem a člověkem.

Létání není jen o kráse a kochání se. Je také o bezpečnosti a zodpovědnosti. Létání je o vzdělávání se a o pokoře. Látání v sobě zahrnuje mnoho disciplín a tak, pokud se na létání dáte, nehrozí zakrnění mozku.

Létání Vám také skvěle vyčistí hlavu. Je to činnost, při které se nedá myslet na nic jiného než na to co právě děláte. Prostě Vám zabere veškerou kapacitu mozku a tak má skvělý terapeutický účinek. Mé doporučení zní: "neutrácejte za terapeuty a pojďte létat".

Žijeme ve velmi zajímavé době. Na jednu stranu se dějí věci, které "normální" člověk není schopný pochopit a na stranu druhou můžeme cestovat, dělat téměř co se nám zlíbí a také relativně svobodně létat - což je skvělé. Ne vždy tomu tak bylo. Doufám, že nám stav relativní svobody v malém létání ještě nějakou chvíli zůstane.