sobota 26. září 2015

Je tu Finále

Ráno mě vítá zataženou oblohou a jakoby "bůh Termoska" chtěl otestovat mou rozhodnost, spustil vrstevnatou oblačnost téměř až k vrcholkům kopečků, které mam na dohled z okna. Zběžně kontroluji počasí, které po obědě slibuje zlepšení, naposledy otevřu webovou stránku s platným AUP, balím batoh a s mírně rozhoupaným žaludkem vyrážím do Zbilid. Dnes mám"velký den", který by se měl zapsat do mé osobní kroniky jako den, kdy jsem vykonal pilotní zkoušku.

Za hodinku jízdy autem jsem ve Zbilidech. Potkávám se s Filipem a společně míříme na jeho plochu. Větrný rukáv se líně pohupuje v kukuřičném poli, oblačnost je dostatečně vysoko, tak nic nebrání letu. Vytahujeme Sierru z hangáru, snažím se pečlivě provést předletovou přípravu a zároveň zahnat nervozitu. Zkouška je domluvena na devátou hodinu v Třebíči. Je půl deváté. Naštěstí vítr fouká správným směrem, tak nás trošku postrčí. Motorové přístroje ukazují provozní hodnoty, provádíme motorovou zkoušku a vzlétáme.

V Třebíči jsme za slabou půlhodinku letu nad krásnou Vysočinou. Řadím se do okruhu a už je tu finále. Provádíme letmé přistání a opakujeme okruh. Vše jde dobře, tak sedáme a rolujeme k hangárům krčící se v rohu letiště. Inspektor tu ještě není, což mi dává čas si v hlavně projít ještě jednou orientační body letištního okruhu a postupy po vysazení motoru.

Místním pilotem Ondrou jsme pozváni do "brlohu", kde čekáme na příchod examinátora. Netrvalo to dlouho a ve dveřích se objevil inspektor  ing. Martin Zušťák. Proběhne obligátní seznámení a chvíli, než se nastartuje notebook, klábosíme.

Nastává chvíle teoretického testu. Test se provádí on-line a skládá se ze čtyřiceti otázek náhodně generovaných z databáze. "Doufám, že tam nebudou záludné otázky": říkám si v duchu a se zatajeným dechem začínám zaklikávat první odpovědi. První otázka pohoda, druhá pohoda, třetí... záludná. Přiznám se, že jsem při přípravě prošel velké množství testů, ale několik otázek v "ostrém" testu jsem nikdy neviděl, ale díky teoretické přípravě jsem se úplně neztratil. Je tu poslední otázka, zakliknout odpověď a kontrola. Vše jsem zkontroloval třikrát a klikám na tlačítko "ok". Je tu vyhodnocení. Očekávám několik červeně zvýrazněných odpovědí, ale zatím nic. Jsem na konci testu a vše je zelené. To znamená, že jsem vyhověl na 100%. Malinko mi odlehlo, že nejsem za troubu.

Inspektor Martin mi popisuje, jak bude probíhat praktická zkouška a co bude vyžadovat. Díky tomu jsem se hodně uklidnil. Netrvá to dlouho a už se soukáme do stroje. Provádím úkony, nahazuji a pojíždím na vyčkávací dráhy 29. Tak a teď ostrý test...

Plný plyn, korekce směru a letíme. Z první zatáčky opouštíme okruh a letíme do prostoru. Inspektor začíná zkoušku a provádíme mírné zatáčky. Pravá, teď levá, trošku přiostříme... ok. Letíme dál, Martin vykládá na co si dávat pozor - je vidět, že ho létání a učení létat neskutečně baví. Vybíráme vhodnou  plochu a jdeme na bezpečnostní přistání. Průlet v malé výšce, hledám překážky, nic nevidím, tak přidávám plyn a stoupám do okruhové výšky. Rozpočet, finále... Několik málo metrů nad plochou přidávám plyn a stoupám. Ovšem nedal jsem plný plyn a inspektor to okamžitě zaznamenává. Čekal jsem významné pokárání,ale nic takového. V klidu mne na to upozorňuje a nezdá se, že by z toho dělal problém. Holt, špatně jsem si nastavil sílu tření na přípusti a pocitově jsem byl na maximu, ale pravda to nebyla. Následuje nouzové přistání na stejnou plochu. Rozpočet se mi zdál v pořádku dávám 30klapky a ejhle, plocha se začíná rychle "zvedat", přivírám vztlakové klapky, upravuji rozpočet, simulovaně "sedám". Uff, trefil bych se, ale nebylo to tak čisté, jak si inspektor představoval. Neuvědomil jsem si sílu větru a tak mi éro šlo k zemi rychleji, než jsem čekal.

Stoupáme do 1000ft GND a dostávám za úkol provést skluz. Na jednu stranu, přechod do opačného skluzu, srovnávám. Otáčíme k Třebíči a krajina pod námi pomalu ubíhá. Martin mi ukazuje let na minimální rychlosti a přidává příklady z praxe, kdy piloti v situaci po vysazení motoru nevěnovali pozornost rychlosti.

Zařazujeme se do třetí zatáčky levého 29. Baseleg, finále a letmé přistání. Opakujeme okruh a na řadu přichází nouzové přistání. Inspektor mi stahuje plyn a já se pekelně soustředím na rychlost a polohu letiště. Simulovaně zavírám palivové kohouty, vypínám magneta, rozpočet... trefil bych se. Každopádně vnímám nedostatky a dávám si předsevzetí to více natrénovat. Přistávám, ale podrovnávám trochu výše a letadélko dosedá na plochu třebíčského letiště tvrději. Zastavujeme na místě, ze kterého jsme před 45 minutami vyrazili a s úlevou otevírám kabinu. Je to za mnou. I přes některé nedostatky inspektor konstatuje, že to mám.

Musím poděkovat svému instruktorovi Filipovi za to, že mne kvalitně připravil na samostatné létání. Trpělivost mu opravdu nechyběla. Také chci vyjádřit dík examinátorovi za vytvoření pohodové atmosféry a za celkový přístup k pilotním elevům...