středa 1. července 2015

Navigační let

Budík v mé hlavně spíná přesně ve 3:00 ráno. Má mysl, pomalu se probouzející z nočního režimu, se roztáčí na provozní otáčky pomalým tempem, tak jako každé ráno.

Letmý pohled z okna naznačuje, že předpověď na dnešní den nelhala - bude pěkně. Sice je ještě téměř tma, ale oblačnost vidět není. Zapínám tablet a kontroluji počasí a "prostory". Vše se zdá být dobré a nic nebrání provést let dle plánu - tedy navigační let. Přede mnou je jedna z posledních úloh. Navigační let s mezipřistáním. S Filipem jsme domluveni na pátou hodinu ranní a do Částkovic to mám asi tak 35minut jízdy autem. Je čas vyrazit. Balím připravenou mapu, navigační štítek a potichu zavírám dveře od bytu.

Netrvalo to dlouho a zastavuji na stojánce částkovického letiště. Ze slunce, které je už dostatečně vysoko, vylétá dobře známá Sierra a ladně přistává na betonové dráze. Zdravíme se s instruktorem Filipem. Dostávám základní instrukce jak nakládat s nákoleníkem, na co si dávat případně pozor a za pár minut jdeme do vzduchu.

Nasazujeme na trať a s úsměvem pozoruji krajinu ubíhající pod námi. Je krásně, slunce nám svítí do zad, vzduch je klidný a jsme tu sami. Česká kotlina skýtá mnoho krás a krásná je i ze vzduchu. Mozaika luk, polí a lesů dozdobená radiační mlhou nad řekami vytváří překrásnou podívanou. Snažím se držet kurz a srovnávám mapu s realitou. Je to jako hledat cestu ve velkém městě podle poznámek na ubrousku. Ale to bude asi nicotnými zkušenostmi. Čas plyne a po levici se ukazuje vrch s krásnou zříceninou hradu Choustník na jeho vrcholu, který značí blízkost táborského letiště, které jsem si zvolil za první otočný bod trati.

Míjíme Chýnov a za pár minut jsme nad Táborem. Točím na stanovený kurz a letím dál. Po pár minutách se začínám ošívat. Nejsem si jist, kde přesně jsem. Letecká mapa není moc podrobná a neznalost místní krajiny mně také moc nenahrává. Vyhledávám známé orientační body: "aha, vlevo jsou temelínské chladící věže, úhel k nim je přibližně shodný s tím na mapě a pod námi je vlaková trať". Orientace je obnovena a směřujeme dál na Písek. Dlouhá příprava nad mapou a aplikací Gooogle Earth se vyplatila. Oči zachytávají bod před Pískem, silážní věže u Svatonic, a už točím směr Strakonice, které jsou krásně vidět. Nad Strakonicemi jsem provedl 270st zatáčku a nasadil na kurz do Strunkovic.

V této části naší zemičky je opravdu nádherně. Stojí za to se sem vydat. V dálce se rýsují šumavské kopce, je vidět rozhledna na vrchu Libín. Strunkovice nad Blanicí nejsou od Strakonic daleko a tak při rychlosti 145km/h IAS je čas na hlášení vstupu do ATC. Zařazuji se do okruhu. Pod námi startuje bílý ultralehký stroj, přelétá obec a mizí z dohledu. Sedáme na dráhu a rolujeme k budově aeroklubu. V budově přepadám místňáka a snažím se mu vnutit přistávací poplatek - marně. Letiště je to krásné, v krásné přírodě. Na stojánce "vyspává" úžasná "Andula" (An-2) a opodál několik ultralehkých strojů. Zaujal mne jeden bleděmodrý hornoplošník. Konstrukce je to známá typ: erofox, ale zdá se být jiný. Po bližším ohledání zjištuji, že se jedná o stroj na bázi eurofoxu, ale produkovaný slovenskou firmou Avama pod názvem "Stylus". Krásná práce. Třeba někdy budu mít svůj... Filipa čekají dnes ještě další klienti, tak sedáme do stroje a vyrážíme na východ.

Cestou pozoruji zámek Kratochvíle a nepřehlédnutelné chladící příšery temelínské elektrárny. Musím si dávat pozor, abych nenarušil zakázaný prostor virtuálně vytýčený kolem této "fabriky" na elektřinu. Zajímavé zjištění bylo, že zakázané prostory disponují tajemnou přitažlivostí. Jakoby letadélko samo od sebe zatáčelo k Temelínu. Temelín je bezpečně za námi a před námi Veselí nad Lužnicí. Nedaleko tohoto města je nebezpečný prostor, tak se snažím mít oči "na stopkách".

Ráz krajiny se mění. Četné louky a kopce jsou nahrazeny rozsáhlými rybníky a lesy. Tady bych nouzák nechtěl řešit. Přelétáme Veselí a míříme na Jindřichův Hradec - můj domov. Hlásíme vstup do ATZ, zařazujeme se do okruhu a snažím se o přistání. Nemělo by se přelétat nad obcemi a jedna je přímo v ose dráhy. Jsem dlouhý a tak to řeším skluzem. Přistání nic moc, ale jsme na zemi a celí. Stroj zastavujeme pred hangárem. Na letišti je pusto a prázdno. Mou pozornost zaujal zvláštní letoun. Dolnoplošník s hvězdicovým motorem. Jedná se o akrobatický Yak-18. Filip zkoumá podvozek a vrtuli. Prý by to letadlo chtěl... Jen ta spotřeba asi nebude z nejmenších.

Za pár minut se vznášíme a teď už nad notoricky známou krajinou směřujeme do Čáskovic.
Po dvou a půl hodině ve vzduchu přistáváme, já úsměvem od ucha k uchu a Filip to snad přežil bez újmy.

Žádné komentáře:

Okomentovat