pondělí 2. listopadu 2015

Už jako "pilot"...

Od získání pilotního průkazu uběhl více než měsíc a v mém pilotním zápisníku jsou dvě a půl hodiny za kniplem jako PIC. Nebýt omezen krutou ekonomikou, bylo by to více, ale i tak je to pozitivní nálet.

Být samostatným pilotem a mít možnost relativně svobodně létat bez zbytečných omezení je ještě lepší, než jsem si kdy představoval. Zvednete telefon, objednáte termín a jde se létat.

Jsem začátečníka a tak si netroufám na příliš dlouhé přelety. Zatím se věnuji pilování přistání, což je asi má největší slabina a tak létám převážně kolem "komína". Minulý let jsem se osmělil a naplánoval krátký přelet s dvěma mezipřistáními. Proč létat okruhy kolem notoricky známého letiště, trápit motor, když můžu vidět kousek světa, procvičit nejen přistání, ale také přílety a odlety na jiných letištích. Ale zpět. Naplánoval jsem krátký přelet z Částkovic s mezipřistáním v Jindřichově Hradci a Soběslavi. Celý přelet trval 55 minut a uletěl jsem necelých 90km. 

Byl pracovní den a tak jsem předpokládal klidný let bez většího provozu. Po vzletu jsem točil na jih směrem na LKJH. Míjím Kamenici, Novou Včelnici a na úrovni Jarošova ladím příslušnou frekvenci letiště a hlásím zamýšlenou činnost. Letiště mlčí - očekával jsem to, ale ze sluchátek se ozvalo druhé letadlo letící v prostoru Žírovnice. Spojení nebylo příliš čitelné a mé komunikační dovednosti také nejsou z nejlepších, tak jej malinko odbyl. Je krásný podzimní den, ale země pode mnou je zahalena do kouřma snižující šikmou dohlednost. Na letišti v Jindřichově Hradci jsem byl letecky jen jednou a za křišťálově čistého vzduchu. Nyní mám problém letiště najít. Město vidím, polohu letiště "tuším", ale pořád nic nevidím. Oči pracují na sto procent, "už bych měl být u letiště": říkám si v duchu. Zběžně zkontroluji GPS a co nevidím, letiště je přímo pod mým strojem. Kontroluji směr větru a řadím se okruhu. Jedno "touch and go" a točím směr Soběslav.

Dotočil jsem do kurzu a ze sluchátek se mi ozval letoun, který mne kontaktoval před Hradcem. Kolega pilot letící ve stejném typu letounu jako já mne dotáhl a vyhoupl nedaleko mého pravého křídla. Snažil jsem se držet rychlost i výšku. Kolega fotí, já fotím, máváme a po pár minutách společného letu se ostrou pravou zatáčkou odpoutává a mizí za mnou.


Pokračuji na Soběslav. Opět ladím příslušnou frekvenci a tak jako v Hradci - "touch and go" a už mířím zpět do Částkovic. Letím nad krajinou, kterou neznám. Držím naplánovaný kurz, pode mnou se střídají lesy a pole a já netuším, kde přesně jsem. "No, pěkně sis to připravil": říkám si v duchu. Po pár minutách se přede mnou vynořila notoricky známá silueta zámku Kámen a dlouhá linka bývalého záložního letiště mne uklidňuje. Částkovice jsou nedaleko...

Bylo to parádní let, přistání docela ušla, počasí skvělé a ta společná skupina s kolegou - no paráda.