Co třicet minut se snažím rozeznat mezerami v žaluziích, opticky oddělující temnou a ušmudlanou uličku od prostoru mé kanceláře druh oblačnosti, abych vzápětí sklouzl pohledem na rozdělanou práci žadonící o pozornost. Dnes mne múza opustila a myšlenky nesoucí na sobě obraz malého letounu pohybujícího se klidným vzduchem jsou více a více jasnější.
Letmo kontroluji předpověď počasí, vypínám "soustruh" a spěchám k autu.
Po dvou hodinách za volantem stojím před branami jihlavského letiště. Filip létá s dalším klientem okruhy, tak mám chvíli čas. Usedám na betonový blok nedaleko čerpací stanice pohonných hmot a snažím se o nastolení vnitřního klidu. Pozoruji nácvik skupinové slétanosti dvojice skyleadrů střídající se se Sierrou.
Půlhodinka utekla rychle a už se soukám do kokpitu Sierry. Provádím potřebné úkony, startuji motor a už pojíždím na vyčkávací dráhy jedna nula. Přidávám plyn a Sierrka se ochotně rozjíždí po travnaté dráze, jejíž konec je v nedohlednu. Filip, tak jak to má ve zvyku, klábosí, já stoupám a točím první zatáčku, když v tom náhle...(dramatický předěl) Filip stahuje plyn a nehodlá se ho pustit. S mírným úsměvem ve tváři pokládá otázku: "co uděláš?". No co, chci žít, tak potlačuji, udržuji rychlost a točím levou zatáčku, kulička-nekulička, zpět k letišti... Tak to bylo zajímavé probuzení. Nad prahem dráhy přidávám plyn a průletem pokračuje západně od letiště.
Aby bylo jasno, první zatáčku jsem točil v malé výšce nad les a Filip mi čistě z edukačních důvodů nasimuloval vysazení motoru v malé výšce a nad lesem. Není nad to si takovou situaci zažít. Mám dobrý pocit, že jsem nezpanikařil a adekvátně zareagoval. Musím se pokárat za to, že jsem nebyl plně koncentrovaný a bezhlavě, s vidinou pohodového, "vyhlídkového" letu do prostoru, spěchal a utíkal z okruhu v malé výšce. Holt, člověk se pořád učí a mě to učení baví.
Žádné komentáře:
Okomentovat